Hanka vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.
P: Že jsou nevychovaný. Že prostě rodiče na ně nejsou dostatečně přísní a tak. Jo, teď mi můj tatínek klasicky jako to jsou takový ty oběžníky po důchodcích, tak mi zas poslal něco, jak tam paní píše, jak byla doma třískaná, jak žito a jak jí to k ničem nepoznamenalo a tak. A to je třeba jako rozdíl v těch generacích, co si teda jako já myslím o tom, jak by se měly vychovávat děti. A jak si to třeba myslí generace mýho táty, že jo, protože to jako nepochopí a zase moje generace si to ještě myslí trochu jinak než třeba generace, která je teďka jako čerstvými rodiči, jo? Takže to si myslím, že v tom je to nepochopení, že každá ta generace chce, aby to bylo jako, aby to jejich bylo to správně, no. A to si myslím, že tak nefunguje.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.