Julie by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.
Textová verze
P: I lidi, kteří jsou vám blízký a de facto vlastně toho (jméno syna) jak kdyby neznají. Tak když jim chcete tohlecto povykládat, jak se potřebujete prostě vylít a občas jim říct nějaký ten svůj problém, tak ne každej to přijme. Někteří to nepřijmou vůbec, řeknou vám to na férovku, že prostě by měl dostávat nařezáno a že všechny děti jsou vlastně stejný a jenom já ho prostě jakoby nezvládám, toho svýho kluka. Pak je další skupina lidí, která vám to neřekne, ale cejtíte to z ní, že si to jakdyby myslí. No a pak jsou prostě takoví, co to jak kdyby neřeší a jakože dovedou jako říct jako že to mám asi těžký, a to je to, co potřebuju. Já nepotřebuju, aby mě někdo litoval, v žádným případě nepotřebuju, aby mě někdo soudil prostě, ať z mojí nejbližší rodiny, to je prostě pro člověka takový nejvíc zatěžující, jo. Mně se teďka ani nechce, abych řekla pravdu, moc se stýkat s mou rodinou, protože vím, že vždycky, když tam dojedeme, tak ten (jméno syna) něco udělá nestandardního, vždycky jo.
Další zkušenosti:
Lidé, kteří se s ADHD diagnózou nikdy nesetkali, brali dle Kláry děti s ADHD jako nevychované.
Janu mrzelo, že naše společnost diagnózu ADHD netolerovala a brala je jako „zvláštní“ děti.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Hanka vnímala generační rozdíl v názorech, jak dítě s ADHD vychovávat.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Julie by potřebovala, aby ji někdo řekl, že ví, že to má těžké.
Ivana cítila u svých přátel, že si mysleli, že by výchovu dítěte s ADHD zvládali lépe.
Radkovi přišly reakce přátel vždy adekvátní a nesetkal se s negativními reakcemi.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.
Na reakce a názory, že se dá ADHD vymlátit byl Petr už alergický.
strong> Hance B. vadilo porovnávání jejího dítěte s ADHD s ostatními dětmi.
strong> Julie byla ráda za postup policie, která se při incidentu se školou postavila na jejich stranu.
Pavle se paní pošťačka omluvila za to, že nepříjemně reagovala na projevy ADHD jejího syna.
Syna Markéty ve vesnici všichni znali, a proto jeho projevy ADHD tolerovali.
