Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.
P: Podle paní učitelek se špatně aklimatizoval, že neplakal. A pak přestal samozřejmě dělat to, co ony chtěly, a nedělal to tak, jak ony chtěly. Vždycky to dělal jinak, než ony chtěly. Takže pak si mě pozvaly asi, já nevím, během měsíce a půl. A začly mně teda vykládat, jak je syn nevychovanej a jak tohle neumí a tam to neumí a tohle dělá špatně a tak. A 1 paní učitelka, kterou jsem měla strašně ráda, protože měla starší dceru ve školce, mi řekla, že s takovýmdle člověkem se nikdy nesetkala, že měla snad jednou jedinkrát v životě někoho takovýho jako divokýho a hůř možná adaptabilního, bych řekla. Nicméně mi daly teda tuhle tu knížku, abych si ji přečetla a poslaly nás v těch 3 letech, ne, ve 4 letech do pedagogicko-psychologický poradny.
Eva vnímala, že společnost hodnotila děti podle toho, jak poslouchaly rodiče, ale zapomněla na faktor ADHD.
Lence řekli v holičství po projevech ADHD jejího syna, ať si hledá jiné holičství anebo chodí po zavírací době.
Lidem okolo se zdálo divné, že
Pavla hned nereagovala na projevy svého dítěte s ADHD, přestože to měla ozkoušené.
Diana měla zkušenost s lidmi, kteří se ji snažili s výchovou pomoci, ale neuvědomovali si, že svým přístupem situaci spíše zhoršovali.
Petře ve školce učitelky sdělily, že se s tak divokým dítětem ještě nesetkaly a nasměrovaly ji do pedagogicko-psychologické poradny.