Zpět na Rodičovstvína téma

Michaela s manželem situaci dobře zvládli, ale rozhodování o dalším dítěti prozatím odložili.


Michaela

  • Věk v době rozhovoru: 27 let (Michaela), 1 rok (syn) 
  • Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
  • Sluchová ztráta dítěte: úplná
  • Kompenzační pomůcka: kochleární implantáty

Textová verze


T: Jak ovlivnila vada sluchu váš partnerský život?  

P: Ovlivnila… Spíš přijetí té zprávy, že jsme to nějak museli zpracovat, že je to genetická vada, v rodině nikde se to neprojevilo, tak jsme z toho byli spíš takoví… A spíš to ovlivnilo naše rozhodování o další rodině, o dalších dětech. Takže není to tak, že by se manžel hroutil, nebo já bych se hroutila, samozřejmě nejsme nadšení, ale tím, že jsme se to dozvěděli, až když měl syn sedm, osm měsíců, jsme to začali poprvé řešit, a do té doby zdravý; je to, vypadá jako normální zdravé dítě a není to žádné závažné postižení. Neřešitelné. Tak jsme to asi překonali, nebyla to žádná tragédie, že bychom řešili nějaký odchod a vytržení z rodiny, tak to vůbec, že to je hrozné. A co můžeme udělat a všechny babičky se snaží znakovat, moc jim to nejde, ale snaha je na všech stranách, ale určitě to není negativní rána do partnerského vztahu, to ne.

T: Rozhodování o dalším dítěti je takové ožehavé téma, jak jste to vyřešili? 

P: Zatím jsme to nechali u ledu. Syn je ještě mlád a uvidíme, jak se to vyvine, ještě to máme na diskuzi. Ona je spousta cest, na jednu stranu jsou názory, že už jsme to jednou zvládli, tak bychom to zvládli podruhé. Na druhou stranu si myslím, že syn má handicap životní a nevidím důvod, proč to dopřát i dalšímu potomkovi. Na třetí stranu je to jenom pětadvacet procent šance, na čtvrtou syn už si těch pětadvacet procent vybral a ono těch stran je tolik, že si asi pak budeme muset hodit korunou. Chtěli bychom synovi i sourozence, myslím si, že by ho to posunulo ve vývoji, že ten sourozenec je taková dobrá pomocná… Tak uvidíme, jak to dopadne.

Další zkušenosti:

Leňa si připadala jako špatná matka.

Radka K. začala dávat větší pozor na to, jak mluví.

Pro Lucii bylo nejdůležitější zdraví a rodina.

Aneta se bála, že se dceři sluch zhorší a bude muset podstoupit kochleární implantaci. Také měla obavy, jak to dcera bude zvládat ve škole.

Aleš měl strach, jak dcera bude zvládat svůj handicap a jak ji přijme kolektiv.

Michaela s manželem situaci dobře zvládli, ale rozhodování o dalším dítěti prozatím odložili.

Petřino manželství zvýšenou péči o dceru neustálo.

Milaně a její rodině přineslo diagnostikování vady sluchu úlevu.

Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.

Michaela se na veřejnosti kvůli synovým kochleárním implantátům necítila špatně, neměla však ráda lítost.