Milaně a její rodině přineslo diagnostikování vady sluchu úlevu.
Milana
- Věk v době rozhovoru: 44 let (Milana), 14 let (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: 10 let
- Sluchová ztráta dítěte: není přesná diagnóza
- Kompenzační pomůcka: bez kompenzační pomůcky
Textová verze
P: No tak leccos to vysvětlilo. Babičky naráz pochopily, že když na dceru zavolají a ona nereaguje, tak si z nich nedělá legraci, opravdu neslyší. Přestaly se rozčilovat, že jí všechno říkají víckrát. Mně totiž přijde, že ať je diagnostikována jakákoliv choroba, tak člověku se částečně uleví, protože ví, že ty příznaky si nevymýšlel. Okolí to přijme lépe, když řeknu: „Ano, ona má sluchovou vadu, proto na ni mluvte tak a tak.“ Než když to neřeknu a oni si pak myslí, že to dělá schválně nebo chce být zajímavá nebo nechce něco dělat.
Další zkušenosti:
Leňa si připadala jako špatná matka.
Radka K. začala dávat větší pozor na to, jak mluví.
Pro Lucii bylo nejdůležitější zdraví a rodina.
Aneta se bála, že se dceři sluch zhorší a bude muset podstoupit kochleární implantaci. Také měla obavy, jak to dcera bude zvládat ve škole.
Aleš měl strach, jak dcera bude zvládat svůj handicap a jak ji přijme kolektiv.
Michaela s manželem situaci dobře zvládli, ale rozhodování o dalším dítěti prozatím odložili.
Petřino manželství zvýšenou péči o dceru neustálo.
Milaně a její rodině přineslo diagnostikování vady sluchu úlevu.
Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.
Michaela se na veřejnosti kvůli synovým kochleárním implantátům necítila špatně, neměla však ráda lítost.
