Textová verze

P: Na počítači jsou různý typy her, ty akční, takový ty strategie. Já jsem spíš ten strategický typ. Já spíš hraju nějaký ty strategie nebo stahuju spíš strategický hry, protože já se u toho vždycky můžu uvolnit. A lehce ten mozek vypnout. Prostě to hraju jenom pro zábavu ty hry. Já to nehraju, že bych chtěl vyhrát. Ale zas nechci prohrát zase. A víc mě třeba jdou ty strategie, než ty střílečky. Střílečky mi jdou hrozně. Na ty jsem neschopnej. 

T: Nějak je to pro tebe zábavný a dokážeš se uvolnit při hrách. Já si říkám, že ty strategie jsou ale na druhou stranu náročný na tu pozornost. Já jsem to párkrát hrál a vlastně tam to musíš vyrábět, současně tam něco připravuješ někde jinde a útočíš. Jak je to tam s tou pozorností? 

P: Tam jsem tak uvolněnej a zvládám to úplně v pořádku. V pohodě to zvládám. Protože většinou vím, jak ty pravidla tam fungujou. Vím, kdy co. Vím, kdy jakou jednotku mám kam povolat a jak obejít nějakou jednotku, abych měl jednodušší tu výhru, ale já výhru beru jako, když je prohra, mně to nevadí. Mě je výhra šum a fuk.

T: Je nějak pro tebe důležitý, že znáš ten postup. Víš, co máš kdy udělat nebo máš takovou tu jistotu. A ještě je tam ta uvolněnost.

P: Jo.

T: A potom to vlastně běží. 

P: Když prohraju, mně je to upřímně jedno v té hře. Prohrál jsem a co.

T: Že ti na tom nezáleží. A ty střílečky, že tam se nedaří?

P: No. Ty střílečky, protože tam je to v podstatě takový ty reflexy. Že musím vystřelit první. Já mám hrozný reflexy na tohle.

T: Jaký třeba? 

P: Já si málokdy všímám nějakej těch nepřátel, málokdy.

T: Že si jich nevšimneš. Jsem se právě chtěl zeptat, jaký to pro tebe je, když hraješ tu strategii, jak se cítíš? A jak se cítíš, když hraješ naopak tu střílečku? 

P: Tu střílečku, když hraju, tak je to takový, v podstatě záleží na typu hry. Pokud je to nějaká taková ta rychlejší, tak vůbec. Ale když dojde na nějakou tu pomalejší, řeknu nějakej příklad. Nějaký ty polosimulátory, tak tam to je třeba takový pro mě, se mi to vyhovuje víc. Protože tam je to jako kdyby pomalejší a já si nemusím dávat pozor a hlavně nepřítel si musí dávat pozor. A to si dávám jako kdyby větší ten pozor, než u tý rychlosti.