Když Petra zjistila, že má metastáze, upadla do deprese.
Ty metastáze, když se to vrátilo, tak to bylo fatální pro mě. Samotná ta informace pro mě byla horší. To druhý bylo horší. V čem to bylo horší? Při tom, když ti řekli, že máš ty metastáze. (Hm) A co se teda dělo, když to bylo horší? No, to jsem upadla do těžké deprese, kdy jsem se ani nemohla zvednout z postele. Bylo mi jedno, co se děje kolem, jestli dítě brečí nebo co dělá. Prostě úplná fyzická paralýza. A tak mě odvezli k doktorovi, narvali do mě Lexaurin a poslali domů. Dali mi antidepresiva, začala jsem je brát, ale po roce jsem je vysadila, protože mi přišlo, že nemám žádné pocity. Něčeho jako radost, smutek jsem nebyla schopná, nic mě nedojalo, nic mě nerozbrečelo a nic mě ani nerozesmálo.