Evík měla po operaci uzlin lymfatický otok, pomohla jí cvičitelka, která jí doporučila rehabilitaci.
Máte po operaci nějaké následky? Následky mám, a to ten sekundární lymfedém. Protože kromě částečné operaci prsu mně byly odoperovány v axile i lymfatické uzliny. A to je věc, s kterou jsem se dodneška nesmířila a nesrovnala, i když jsem to celkem všechno snášela dobře, protože v té době už existovala takzvaná sentinelová metoda. A kdyby se tahle metoda použila – což je vyšetření první lymfy –, tak by nemuselo dojít k tomu následnému problému, který v současné době mám. To znamená lymfatický otok. Jak s tím lymfatickým otokem pracujete? Snažím se sama cvičit a čas od času docházím na lymfatické masáže, ty jsou manuální a přístrojové. Radil vám někdo, co s tím? Ano, radil. V tom občanském sdružení, které jsem začala navštěvovat, naše cvičitelka, která byla profesorkou na fakultě zdravotních studií a nám všem připravila cvičení přímo na míru, tak ta si všimla, že každá moje ruka je jiná. A ona byla ta, která mě poslala na rehabilitaci, kde už se mě ujali, kde mně to i vysvětlili, snažili se to i mého partnera naučit, aby mně třeba i pomohl. Jak dlouho po operaci to bylo? Tohle bylo tak rok po operaci. Přibližně rok. A ten rok jste s tím nic nedělala? Ne, já jsem si toho nevšimla, nevěděla jsem, že něco takového existuje. A je docela možné, že jsem si to i přivodila sama tím, že jsem na sebe nebyla hodná, nebyla jsem k sobě šetrná. Protože i ta operace přináší s sebou nějaké omezení. Takže práce na zahrádce, kterou bych dělat neměla, a takové další a další věci, tak možná i to k tomu přispělo. Nevím, možná že to přišlo samo. Snažila jsem se to sama pro sebe vyhodnotit, kde jsem třeba udělala chybu. Ale byla jsem ráda, že ta paní profesorka mě na to upozornila, protože člověk jako sám sebe nevnímá někdy.