Káma neměla po operaci žádné komplikace a rána se hojila velmi dobře. .
Ráno to bylo šup šup, prášek – takový ten oblbovák – a na sál. Když jsem se probrala, tak musím říct, že tentokrát mi teda zle nebylo, ale zas mě to strašně bolelo, ten první okamžik po tom probuzení. Ani ne tak ta rána na tom prsu, ale spíš to podpaží s těmi uzlinami. To jsem fakt měla pocit, že to je úplně neskutečná bolest. Ale sestřičky byly skvělé, hned mi píchly nějakou injekci od bolesti a postupně to jak kdyby odeznělo. A potom už, po té operaci dostáváte třeba nějaké prášky na bolení, ale už jsem to ani nějak nevyžadovala. Musím říct, že potom jsem se cítila líp, než jsem si dokázala představit, že to tak bude. S tím, že člověk je omezený, tam máte nějaké ty drény v tom, akorát to taháte s sebou. Dokonce na druhý den mi hned oddělali to lepení na tom. Takže to bylo docela takové, asi to není tak složitá operace, jak si třeba člověk myslí, není to zásah do těla přímo. Třeba když jde někdo se žaludkem, nebo tak. Akorát mi to hodně teklo, takhle teď ještě si vzpomínám, vlastně jsem tam měla ty drény celou dobu a hodně z toho šla nějaká ta, jak nefungujou – protože mi sebrali, myslím, 6, 7 uzlin –, takže ty lymfy potom nefungujou tak, jak mají. Ale celkově to hojení, myslím si, že bylo dobrý. Ten večer už jsem po operaci normálně chodila, nic hrozného. Jak probíhalo hojení té rány po první operaci? Asi dobře. Ne, asi určitě, nebyl tam žádný problém. Domů jsem šla teda ještě se stehy, v nemocnici jsem tam měla vývod, drén z té hlavní rány, za týden jsem šla na vytažení stehů. A musím říct, že když to vezmu zpětně, tak jsem tam potom ty jizvy. Jak jsem říkala, pan doktor si nechal záležet, krásně to vyšil, vlastně ta jizva nebyla v podstatě vůbec vidět. Po tu paži trošku, ale tím, že tam je to asi tak nějak víc namáhané. Ale jizva krásná, skoro jsem se s ní mohla chlubit. Žádné bolesti, vůbec nic, rukou jsem mohla normálně hýbat. Řekla bych, že to bylo v pohodě.