U Petry A. byly potíže s napíchnutím žíly, popisuje to jako náročné.
Ano, ano, ano. Bývalo to v úterý, jednou za 3 týdny jsem tam jela. Vždycky jsem se ráno musela nahlásit, pak tam jedu, oni se schovali do té kukaně a namíchali to tam přesně na ten můj nádor. Ty pytlíky tam na mě čekaly, a čím jich bylo víc, tak tím samozřejmě jsem měla víc rozpraskanou ruku a nešlo mě do ní píchat, takže první z nich šel sem, druhý sem, třetí už byl. Jednou mě třeba napichovali 5krát, protože vždycky, když už se jim to povedlo píchnout, tak to prdlo, takže jsem opět musela jít k dřezu, ruku do horké vody, půl hodiny cvičit, aby mě mohli zkusit zase píchnout, takže jsem tam třeba byla ráno v 8 a začali mě kapat až třeba v 10, protože prostě nebylo kam to zavést. Takže to bylo takové těžké, a bolelo to, bolelo to jako čert. Ale to je takové normální při těch chemoterapiích.