Lenka A. musela být akutně hospitalizována, pro vnitřní krvácení.
No, první chemoterapie. V podstatě mi indikovali 4 silné chemoterapie, které standardně dávají pro léčbu rakoviny prsu, a potom, po těchto 4, tak přišlo 12 týdenních taxánů, které jsou slabší, takže jsme se domluvili s mými rodiči, že vždycky po té silné chemoterapii budu jezdit k nim domů a tam se pár dnů budu zotavovat. Manžel bude mít paragraf, a až budu schopná, tak zase naběhnu do domácnosti. Myslela jsem si, že budu normálně fungovat, takže takhle to bylo po té první chemoterapii, manžel mě zavezl k rodičům a tam jsem strávila prvních 5 dní. Bylo mi zle v noci, první pocit byl, že mám v sobě vetřelce, proběhnul mi od hlavy až k patě. Dávala jsem si nějaké prášky na nevolnost, bylo mi trošičku na zvracení, ale zvracet mi nešlo, to je někdy možná ještě horší. Při té druhé chemoterapii, tam to bylo trošičku horší, protože jsem měla nějaké silné vedlejší účinky, měla jsem vnitřní krvácení, takže jsem jela za svým onkologem, který mě poslal domů s tím, že kdyby se to zhoršilo, mám volat. A ono se to zhoršilo docela dost, tak jsem jela rovnou na pohotovost. Vnitřní krvácení mi tam zastavili, strávila jsem 2 noci na JIPu, to bylo takové asi jedno z nejvíc nepříjemných období, protože se nevědělo, co mi vlastně je, jestli třeba tam není nějaký pokrok, i když se to moc nepředpokládalo skrz to PET CT vyšetření, které jinak vyšlo čistě. Tam zareagovala prostě ta chemoterapie, ráda rozleptává sliznice a tak dál, oslabuje je, a mně se to projevilo tady tím způsobem. Spíš jsem měla strašný strach, jak zareaguju na další chemoterapii nebo jak zvládnu celou tu léčbu. Takže na té JIPce bylo asi nejhorší to, že jsem se cítila opravdu jak na smrt nemocná, že mě všude vozili jako na kolečkovém křesle a že jsem musela tu gastroenterologii a kolonoskopii absolvovat. Všude mě vozili na tom nemocničním křesle, s tím nemocničním županem a to tak nějak poprvé jsem se cítila jako vyřízená. Tam to na mě dolehlo hodně, na té JIPce.