Dagmar Š. nosila paruku, se kterou byla velmi spokojená.
Co já jsem se s tou parukou nadělala parády. Když mně předepsali chemoterapii, tak mi zrovna dali takový papír, že mně přispějí na paruku, a že parukářství je tamhle někde. Sice v nemocniční lékárně je mají taky, ale tam je prý chabý výběr, ať jdu radši do města. Tak jsem šla do města. Jak já jsem si to tam užila, tu chvilku. Prostě paní odbornice: a tahle by možná šla a tahle ne, tahle vám nesluší a tak dále. Já jsem obdivovala Dianu anglickou princeznu a chtěla jsem vlasy jako ona. Takže takovou paruku jsem taky měla a s tou jsem chodila, protože vlasy mně začaly padat hned při těch velkých chemoterapiích. A pak jsem měla taky takového bílého kulicha a s tím jsem absolvovala celou nemocnici. Protože proč chodit v nemocnici s parukou? Když jsem byla na chirurgii na zásahu, tak to mně ještě vlasy nerostly, ale pak, než jsem během léta šla na radioterapii, tak už jsem začínala mít nějaké chloupky a už se to lepšilo. A tak v tom bílém kulichu jsem to absolvovala a myslím, že měli lékaři z toho docela srandu, oni tam mají ty ženy různé šátečky, paruky a takové, a já teda kulicha z lyžování, no. A to ani jsem ho nemusela zahodit, vydržel to celé.