Pro Hanu C. bylo ozařování nepříjemné a časově náročné, oporou jí byl manžel, který ji doprovázel.
Pokud jde o ozařování, tak za prvé, nemít svého manžela, který mě tam denně vozil, tak bych to nedala. Abych já tam sama jezdila autem, nebo abych jezdila sanitkou, nebo já nevím, jak to funguje. Třeba padla ráno desátá hodina, já jsem chodila totiž až tak po obědě, a mě začalo tak brutálně bolet břicho. Už jenom třeba ta psychika. Nebylo to příjemné, když to bylo každý den. Už jenom to, že tam musíte jet. Musíte se oblékat. A fakt každý den. Ta kůže, prostě začalo to být bolavé. Potom ke konci jsem měla 7 ozařování, silnější zaměření jenom na tu operační ránu, a ta kůže to nedala. Bylo to spálené. Bolavé to bylo. Hodně nepříjemné. A třeba v té nemocnici byly fajn sestřičky. Jenom lidi, co tam leželi na pokojích a chodili na ozařování, tak tam mě trošku štvalo, že se tam chovali jako: „My tady ležíme, my máme přednost.“ Přitom tam jednou třeba přivezla sanitka paní – přijela tam chvilku po nás –, a saniťák vyběhával, aby ji vzali přednostně, že zase potřebovali jet jinam. No, tak to nestihla a pak tam chudák musela být do pěti hodin, než tam znova pro ni přijel. Tohle mě tam docela vytáčelo. Myslím si, že je jiné odběhnout si tamhle z lůžka o 2 patra níž, než když se tam ženete třeba 30 kilometrů. Tam jste teda čekali jak dlouho? Jak kdy. Někdy to bylo fofrem. Někdy se tam čekalo víc. V pátek třeba bývalo, že ti, co tam leží, tak dobře, já to chápu, že chtěli třeba jet domů. Ale pak jsme tam třeba čekali i 2, 3 hodiny. Bylo to takové už dlouhé. Kolik jste měla těch ozařování? Měla jsem ještě štěstí, že jsem to měla na ty svátky květnové. A na Velikonoce. Protože přece jenom ta kůže dostala třeba v tom dubnu 4 dny navíc volno. V květnu, jak byly ty svátky prvního a osmého, tak tam byl den navíc, kdy ta kůže měla šanci se trošku nějak zbrchat. To bylo hrozné, když pak máte tu jemnou kůži a po 3 dnech fakt úplně spálenou. Pak se to ještě hojilo jak dlouho, než se to úplně zahojilo. Radil vám někdo, jak třeba pracovat s tou spáleninou? Já ani nevím, co jsem tak jakoby já kde pobrala. Tak moc to ničím nemazat. Nic ani tak nějak nebrat, ono to prý rádo alergizuje s tím ozařováním. Koupila jsem si jenom jeden krém. Něco speciálního, s panthenolem, na tohleto ozařování, s tím jsem se mazala. Já se hojím dobře. Tak dali jsme to. Já jsem měla výhru fakt, že ten můj chlap mě tady nabral, přijel, jel do práce. Přijel, já nevím, v 1, vlezla jsem do auta, odvezl mě tam, přivezl domů. Nikdy jsem nemusela řešit, kde budu chodit, běhat. To bylo pro mě velké plus.