Petra A. vnímá, že těžké stavy, které s ní rodina prožila, je všechny posílily.
Takže jsem si to fakt prožila tak, že jsem hodněkrát ležela na záchodě vedle mísy, a pamatuju si opět syna, jak přišel na ten záchod: „Maminko, já bych chtěl čůrat.“ A bylo mně tak špatně, že jsem neměla ani nějak sílu mu něco říct. Odešel, přišel za půl hodinky: „Maminko, já bych furt ještě potřeboval čůrat.“ A když přišel za hodinku, tak taťka říká: „Prosím tě, jdi do vany a spláchni to, maminka tady bude asi dýl.“ Opravdu ty stavy byly takové, že ty děti se mnou prožily, i ten manžel, jako strašně kruté chvíle a strašně se osamostatnily. I když oni byli samostatní odjakživa, já jsem je k tomu vždycky vedla, ale hodně je to i posunulo, myslím, do života.