Petra A. se vždy dozvěděla, co potřebovala, a vyhledávat něco navíc jí přišlo zbytečné.
Co jsem chtěla, to jsem se od nich dozvěděla. A nebyla jsem ten typ, nikdy jsem takový typ nebyla, že bych jako brouzdala na internetu a podobně, to vůbec. A neměla jsem kolem sebe nikoho – až pak se objevily Bellisky –, nikoho takového, kdo by mi nějakou pomocnou radu dal při takovýchto obtížích. Takže já jsem to, co jsem se chtěla dozvědět a týkalo se nemoci, tak to jsem řešila na onkologii a vždycky jsem se dozvěděla to, co jsem chtěla. A bylo těch informací někdy málo? Chtěla jste někdy vědět něco víc? Asi mi stačilo to, co jsem věděla. Bylo něco, co jste nechtěla vědět? Ne. Nebo co jste nechtěla mít? Ne, ne, ne, ne, ne. Chtěla jsem teda nezvracet a paní doktorce nebylo furt jasné, proč furt zvracím, ale tak to bylo prostě. Někdo se z toho musí vyzvracet a někdo něco jiného. Doporučil vám třeba někdo, kde hledat nějaké další informace, kdybyste chtěla? Vím, že mi tenkrát jednou paní doktorka právě na nějaké kontrole říkala: „Hlavně nekoukejte na internet.“ A já jí na to řekla: „Nebojte, to já koukat nebudu.“ Protože já ty negativní zprávy nepotřebuju přijímat. Takže jsem jí řekla, že se nemusí bát, že si radši vezmu knížku a budu si číst, než abych koukala na internet a zjišťovala, který druh nádoru mám. Dodneška přesně nevím, co jsem měla za druh nádoru a jaké písmenko a číslice tam jsou a co mi přesně na to dávali a jaký to bylo, to vůbec nevím a je mi to vlastně úplně jedno. Protože oni mi ti odborníci řekli: bude to takhle, takhle, tahle a uděláme s vámi tohle, tohle a tohle. A já jsem to respektovala a věděla jsem, že udělají všechno pro to, abych byla zdravá.