Evík vidí možnost ostatním ženám ukázat, že i po onkologické nemoci jde žít plnohodnotný život.
Řekla bych, že je to docela podpora i psychická, to je to, co dělá dneska ten náš spolek. Musíte tam toho člověka odhadnut, co potřebuje, jak se asi momentálně cítí, a podle toho ho nasměrovat k pomoci. Ale vždycky jde hlavně o tu psychickou pomoc. Aby ten člověk se s tím dokázal srovnat a vyrovnat. Zvednout mu nějak sebevědomí a ukázat mu, co v té spolkové činnosti jde dokázat, že onkologický pacient opravdu žije plnohodnotným životem. A že je to vlastně i život krásný, bez nějakých dalších překážek.