O diagnóze Dagmar Š. se náhodně dozvědělo celé její okolí.
Takové to ještě širší okolí – to vím, že jsem si někdy postěžovala jedné z těch spolužaček, že prostě to na mě takhle skočilo. A to byla zajímavá reakce, protože potom se mě jiná, které jsem to neříkala, ptala, jak na tom jsem. Tak jsem si říkala, tak co ta to tam rozpovídává a takový. A pak teda jsem se potkala se spolužákem, takový to je chlap, no, řekla bych, asi hodný, a ten mně říkal: „Sjel jsem je všecky, co si mají o tom povídat, komu to ty neřekneš, ten to nemá co vědět, a ještě o tom mluvit někde okolo.“ No, mě nějak nenapadlo, že se to takhle nemá. Ale nakonec se to vědělo široko daleko, protože. Možná že ještě jsem vypadala taky jinak, myslím, že jsem byla zbědovanější, že to na mně bylo vidět. Chodila jsem s parukou, to taky každému pak dojde, k čemu došlo.