Manžel Hany B. svou ženu doprovázel na vyšetření a na chemoterapie.
Já jsem tady ty vyšetření měla v podstatě vždycky tak nějak. Manžel se mnou byl u mamární komise. Tam se mnou teda byl. Vzala jsem ho s sebou, protože jsem si neuměla představit, jak to chodí. Představovala jsem si, že tam bude deset doktorů. Že se tam před ně postavím, vysvleču, oni mě různě prozkoumají. Něco mně k tomu řeknou. Chtěla jsem ho tam mít s sebou, protože to bylo hodně čerstvé a byla jsem z toho ještě teda hodně taková rozrušená. Takže jsem byla ráda, že tam se mnou byl. Jediné, co mě tam teda trošičku zarazilo, když jsme tam poprvé s manželem přijeli. Nebo poprvé jsem vlastně na chemoterapii byla sama. Ale podruhé, když už jel se mnou manžel, tak mě teda trošičku zarazilo a zklamalo, že tam nemohl být se mnou. To je jediné, co mně tam přišlo divné. Protože vím, že v ostatních zařízeních, nebo vůbec po republice – co je v cizině, to ani nemluvím –, ale tady u nás je možnost přístupu blízké osoby, aby tam s vámi byla. Ale tady to z nějakého důvodu – kvůli hygieně – nedoporučují. Takže tam prostě musel sedět venku a já jsem tam byla sama.