Marii A. se následkem léčby objevilo autoimunitní onemocnění.
Tam se rozjela ta dermatomyozitida. Jinak jsem neměla nic mimo takové to ozáření. To bylo až do živého masa, to bylo špatné. Ale to všecko přešlo, to jsem věděla, že to všecko přejde. Ale potom jsem začala mít ty problémy, že jsem asi po – nevím – druhé operaci. To bylo v dubnu. To bylo ne 13., ale 14., to já jsem si to spletla. Třináctého, to bylo v tom prosinci, co mně to objevili. A 14. už jsem byla na operaci. 2004. Ne 14., ježíš, 5. 4. A druhá operace. Ta jedna byla 13. ledna 2004 a druhá byla 5. 4. 2004. Jem si to tu napsala. Už jsem měla tehdy po té druhé operaci po narkóze, už mě zčervenaný obličej. Velké bolesti hlavy jsem měla 3 týdny a zčervenaly mně ještě konečky prstů. A potom bylo to ozařování v květnu a tam bylo další zčervenání a už začala nějaká vyrážka. Mně začaly vyrážky po celém těle, tady, ono je to možná ještě vidět, takový úplně jak kdyby dekolt v těch místech. A ruky a potom už to bylo na celém těle. Začalo to vyrážkami, po tom ozařování. Opravdu se to přikládalo tomu, že následek nějak toho ozařování to byl. To bylo to zčervenání a to jsem chodila k těm doktorům. Potom, 8. 7. tu mám napsané, na začátku července mně naráz, přes noc, natekl obličej a potom byla různá vyšetření asi 3 a půl měsíce. Tam mě léčili na alergie, teď ty léky na alergie mě ještě úplně oslabovaly. Ale to nikdo nevěděl, že já mám postižené i svaly, to nikdo nevěděl ještě, že to je dermatomyozitida. A teď mě léčili na alergie a mně ty léky na alergie dělaly ještě horší a vůbec mně nepomohli od toho zčervenání nebo něco. To jsem měla všelijaké masti, různá vyšetření. Teď mně dokonce jeden pan doktor řekl, že kdo ví jak mě ozářili, že to mám špatně. Jsem tu paní doktorku skoro napadla slovně, že mě špatně ozářili. Byla jsem zoufalá, že nikdo nevěděl, co mně je. A ona zas mě přísahala, že ozářená jsem byla dobře, a nikdo nevěděl, co vlastně se děje. To jsem měla, že léky působí špatně. Začaly mně tuhnout ruce, 3. srpna, tu mám napsané. To si i pamatuju. Že jsem nezvedla ruku. To jsem měla jít ještě v na nějakou kontrolu. A teď jsem se česala a naráz jsem nezvedla ruku. Vůbec jsem neovládala ruku. A to jsme přijeli – to jsem byla, to bylo 3. srpna. Potom jsme přijeli domů a já jsem tady měla takové kvítko, chtěla jsem ho zalít, že vylezu na židličku, a už jsem nezvedla nohu a už jsem nemohla na tu židličku vůbec vylézt. Ty vyrážky jsem měla a teď ty svaly zůstávaly nulové, jako nula, nic. Nemohla jsem dělat nic. Teď jsem začala mít kratší krok, ani ten krok jsem neuměla. Když jsem kašlala třeba, to byl takový jenom jako že štěkot. To jsem měla už takové ty dýchací. A všecky ty svaly postižené, jeden za druhým. Nevstala jsem z lehu už vůbec. To mě začaly klouby na obličeji bolet. To si pamatuju také, že hodně mě to bolelo, taková jsem byla celá jak stáhnutá. Pokožka začala fialovět na kloubech a každý mně říkal, že to mám po ozařování, ale nikdo nepřipustil, že by to byla nějaká jiná nemoc. Každý říkal: to máš po ozařování, to máte po ozařování. A vyšetření jsem měla, já nevím, od zubaře a nevím od koho všeho možného: revmatolog – a revmatolog ani ne –, neurolog tak spíš. Ta řekla: „Těžké postižení páteře.“ No, to jsem věděla, že ne. Nakonec tu páteř nemám tak, že bych si nesedla z lehu. Dřív jsem to dělala normálně běžně. Až potom to napadlo jednu paní doktorku, na tom kožním. Když jsem ležela na kožním, už jsem vlastně byla propuštěná a už jsem si říkala: „No, tož.“ To už asi tak 3 týdny jsem si dávala života, protože už jsem měla postižené i polykací svaly. Mně už se i jídlo zastavovalo, že už ani ty svaly polykací nefungovaly. A už fakt ten den, kdy jsem ráno byla nachystaná, zpakovaná domů, ona přiletěla, že mám jít znova na krev, že si myslí, že mám – poprvé to vyslovila – tu dermatomyozitidu. Že to bude na 90 %. Jsem nevěděla, jaká ta nemoc je nebo co to je. A kdybych věděla, co mně kortikoidy nadělají, tak bych se tak neradovala. Ale mně normálně spadl kámen ze srdce, že to někdo pojmenoval.