Veronika se před léčbou domlouvala s lékařkou, jak zajistit, aby mohla mít děti.
Změnily se nějak dlouhodobé plány, přestala jste plánovat? Ne, já jsem nikdy žádné velké plány nedělala, ale určitě bych samozřejmě chtěla hrozně moc rodinu, chtěla bych děti. To je jedna věc. Byla to první moje otázka u paní docentky, když jsem přišla k ní poprvé. Tak to bylo: „Já bych ale chtěla děti, paní doktorko, takže mi teď, jestli mi vezmete ty vajíčka, zamrazíte mi je, tak já budu úplně nejšťastnější.“ Jenže v tu chvíli to nešlo, jelikož ta rakovina byla už v takovém stadiu, že se muselo za 5 minut už chodit na chemky. Takže to nešlo. Ale říkala mi: „Nebojte, já vám to ochráním jiným způsobem, děti mít budete, to se nemusíte bát.“ Takže v tuhletu chvíli ještě si teda řeším nějaké následky léčby, co se týče gynekologie. Ale to už není nic hrozného. Dětičky určitě strašně chci a chci rodinu, chci nějakého chlapa akčního. A chci fungovat úplně normálně.