Ludmila by uvítala větší podporu a pomoc od sociálních pracovníků. .
Sociálním pracovníkům? No, já nevím. Aby prostě v některých věcech třeba byli shovívavější k lidem. Protože bohužel, já nevím, jak dalece třeba mohou zasahovat právě do různých lékařských komisí, kdy se posuzuje způsobilost člověka k tomu, jestli může, nebo nemůže mu být přiznán ten a ten typ invalidního důchodu. Jsou lehčí formy, kdy opravdu stačí, když ten člověk se léčí při práci, protože to zvládá. Může mít ještě třeba částečný invalidní důchod. Ale jsou i lidi, kterým to fakt vezme hodně. A potom vím, že bohužel jsou i případy, kdy člověk ve chvíli, kdy je v remisi, tak přijde o invalidní důchod. I přesto, že by potřeboval být třeba ještě další 3, 4 roky stále v invalidním důchodu. Aby prostě i přesto, že chce si někde něco. Nevydrží třeba, když jsou to mladší lidi, že jo, nevydrží sedět doma a prostě nic nedělat. Protože jenom sedět doma je ubíjející, zvlášť při té léčbě. To je strašně ubíjející. Aby mohl mít opravdu tuhle možnost. S přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, jak řekla paní doktorka, když jsem se jí ptala, jestli je možno najít si nějakou práci. Řekla mi: „Samozřejmě, můžete si jít někde pracovat. Na pár hodin denně. A s přihlédnutím k vašemu zdravotnímu stavu.“ Ono je fajn, když si člověk přivydělá nějakou korunu. Ale ví, že třeba tam nemůže být pořád. Vím, že sociální pracovníci toho mají taky nad hlavu. Vím, že jsou dobří a že svoji práci dělají dobře.