Paní Dana se o vážnosti svého stavu nedozvěděla hned. Lékaři dříve než ji samotnou informovali její dceru.
Textový přepis rozhovoru: Jak jste na to zareagovala? Vy už jste to naznačila trošku, řekla jste, jak jste reagovala na tu zprávu… Říkám vám, že jsem reagovala tak, že jsem nebyla vyděšená. Myslela jsem si, že to půjde tak, jak to šlo předtím, ta operace, že se to nějakým způsobem, buď ozářkami, nebo zase operací, že se to zlikviduje. Ale potom tady ten pan asistent na onkologii, tak on mně skoro nic neřekl. Mluvil se dcerou, dcera sem jezdila a chodila tam se mnou a on mluvil vždycky s ní. Mě nechtěl strašit, takže on mně vlastně neřekl až tak skutečnost, jaká byla. Ten asistent tady v městě? Potom ten pan asistent odešel odsuď z onkologie, je teď v xxx. Což jsem nemohla do xxx jezdit,autem nebo jakkoliv, nemohla jsem na takové cesty se vydávat. Chodila jsem totiž každý měsíc a to bych nebyla zvládla. Tak potom mně to řekla paní doktorka, ke které jsem přešla. Řekla, že je to velmi vážný stav. A dcera mně to řekla, ta to všechno věděla, tak mně to šetrně řekla, že je to vlastně smrtelná nemoc.

1. 08. 2019