Paní Monika je přesvědčená o tom, že se o své prognóze mohla dozvědět dříve a jasněji. Měla by více času zařídit vše, co se teď z nemocnice a při zhoršujícím se zdravotním stavu řeší velmi obtížně.
Textový přepis rozhovoru: Člověk se opravdu dozvídá, co se děje, až když už je ale v tom posledním stadiu, a ne když si furt myslí, frajer, že to nějakým způsobem bude. (…) Ale fakt jsem netušila ani to, že se člověk najednou, když už je u konce… A potom teda sdělení diagnóz – absolutně nula. Nula. Nic, nic. Nepracujou s pacientem, nesdělujou mu řádně, no, nevím. Řádně od začátku jsem teda věděla, že mám rakovinu, ale to je tak asi všechno. Opravdu to je, jako když nastoupím do školy a oni mi řeknou: „Budeš se učit.“

1. 08. 2019