Paní Milada je vděčná za to, že se jí nemoc nevrátila dříve. Neumí si ani představit, že by člověk mohl chtít, aby byl místo něj nemocný někdo jiný.
Textový přepis rozhovoru: Co vnímáte jako nějaké zlomy od té chvíle, kdy jste zjistila, že něco není v pořádku? Šla jste k lékaři třeba? Kdy tam byly nějaké takové významné momenty, pro vás? Myslíte jako… V tom vašem prožívání. Já jsem opravdu vděčná, že to nepřišlo dřív. Jsem vděčná, že se to nestalo nikomu v mé rodině. Že něco takového se nestalo dětem nebo vnukům. Člověk by to radši vzal na sebe, a nejde to. Nebo když lidé říkají „Proč se to stalo zrovna tobě?“ ,„Proč to prostě někdo…“ a „Proč zrovna my?“. Já jsem většinou říkala: „No, a představ si, že by ti někdo dal tu možnost tu nemoc někomu dát. Dala bys ji někomu?“ Kdyby někdo řekl: „Komukoli ji dejte a nebudete ji mít.“ Tak já bych nedala.

1. 08. 2019