Paní Olga je velmi spokojená s tím, že může být doma. Pochvaluje si péči domácího hospice, zdravotní sestry jí poskytují i psychickou podporu, může si s nimi povykládat o čemkoli.
Textový přepis rozhovoru: No, život, tož to víte, mám strach,ale když teď jsem pod tím xxxx, tak zase když mám…Kdybych měla nějaké bolesti nebo něco, tak hned můžu volat, oni mi pomůžou, což vezměte si, když jsem patřila pod onkologii, tam to bylo jenom do pátku, takže jedině špitál.A tam o vás neví nic, tam vám můžou dát kapačky, a když máte to, tak vás nechají, něco vám píchnou a je. Ako to potom ovplyvnilo vašu ako takú spokojnosť životnú? Že jsem doma – rodina, to všechno. To dělá hodně psychika.Kdybych byla v nemocnici, oni sice za mnou chodili každý den někdo, ale tam to není dobré, ta psychika. To tam hodně působí špatně. (…) A teraz sa chcem spýtať na tých, ktorí vám chodia domov. Akú máte od nich fyzickú starostlivosť, praktické rady, emočnú podporu? Velice dobrou. Velice. Oni mi – jak bych to řekla – dodávají takovou sílu, s nimi se povykládá, ne jenom o nemoci, ale tak celkově. Jsem velice spokojená. Velice. A si myslím, že mě to i uzdravuje.

1. 08. 2019