Paní Dita neodešla do hospice kvůli svému fyzickému stavu, ale proto, že potřebovala čas a místo na to, psychicky se vyrovnat se situací.
Textový přepis rozhovoru: Takže ten stav, i ten psychický, přispěl k rozhodnutí, že doma být už dál nepůjde, že půjdete sem? Cítila jsem se tehdy tak. Jakoby že si to potřebuju teď přerovnat, přebrat, odležet. S tím, že tehdy to nebylo ještě až tak strašně nutné, kvůli fyzičnu nebo hýbání, ale bylo to nutné kvůli mé psychice. (…) … ty 3 týdny jsem absolvovala se svojí duší. A díky Bohu, protože mi ukazovala moje věci. Když já jsem ublížila, bylo mi to skoro šumák, neřešila jsem to s těmi lidmi, že vlastně jsem je hodně zranila a pak jako takové: „No jo, vždyť toho zas tak nebylo.“ Ale bylo a já jsem během těch 3 týdnů mohla postupně prostě psát SMSky nebo si zavolat. To bylo dobré. Drsné, vůbec ne příjemné, vůbec bych do toho dobrovolně nešla, ale pro vztahy to bylo hodně dobré.

1. 08. 2019