Paní Václavka žila v domově pro seniory, ale vzhledem k jejím přibývajícím zdravotním problémům už jí tamní péče nestačila. Když jednou v koupelně upadla a musela tam ležet celou noc, bylo zřejmé, že je potřebné situaci řešit. Rozhodla se proto odejít do lůžkového hospice a je s tímto rozhodnutím velmi spokojená. Textový přepis rozhovoru: Já bych nebyla z toho penzionu odešla – pardon, ale tam je jenom denní péče a není tam noční péče. A mně se stalo, že jsem zůstala ležet v koupelně a nebyla jsem schopna vstát vůbec, takže jsem spala v koupelně až do rána, a to jaksi nebylo moc přijatelné. Tak mě okolí přesvědčilo, abych to řešila. Tak jsem to řešila. Jaký tady máte režim? Proděláváte ještě nějakou proceduru nebo něco? Procedury žádné nemám. Režim normální, jako je v nemocnici. Každý den je vizita, pan primář se o nás stará velice pečlivě, sestřičky jsou taky velice pečlivé. Každý 2 hodiny se přijde někdo podívat, jestli jsem v pořádku, nebo ne. I v noci třeba, když jdu na záchod, tak slyším, že někdo přišel a ptají mě se přes dveře, jestli je všechno v pořádku. Takže po téhle stránce je tady péče stoprocentní. To tam, i kdyby chtěli, tak tam nikdo na to nebyl, tam je to organizačně úplně jinak zajištěno.