Paní Monika nemá nikoho, kdo by jí mohl pomoci a například ji dovézt na vyšetření do vzdálenějšího a kvalitnějšího zařízení, než má v místě bydliště.
Textový přepis rozhovoru: A pokud nemáte auto – a auto mít nemůžu, ani žádnou starou plečku, protože mám ty nohy, takže prostě nemůžu. Řidičák mám x let, ale prostě já nemám odkuď kam jak jet. Takže co k tomu říct. A stoprocentně nemám nikoho, kdo by mě… Protože zase, že si lidi vezmou auto a dojedou tamhle někam. Já když to spočítám, tak jsem byla tak patnáctkrát nebo šestnáctkrát na chemoterapii a v podstatě to bylo vždycky tak, že jsem dojela sem trolejbusem, odjela jsem trolejbusem. Po svých. To je hrozně těžké. A ještě navíc se tvářit vesele, aby doma to dítě nic nevědělo.

2. 08. 2019