Okolí by podle Oliho mělo dětem s ADHD pomáhat a chovat se k nim stejně jako k ostatním dětem.

---

Oliver

• Věk v době rozhovoru:  13 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: A co bys vzkázal veřejnosti, kdybys mohl promluvit v televizi o ADHD, co bys v tomto veřejném projevu sdělil? Jakej bys jim vyslal vzkaz?

P: Ať se asi k těm dětem k ADHD chovají jako k normálním dětem, ať se necítí nějak zvláštně, že ať se k nim nechovají jinak. Ať jim pomůžou s něčím, ale jinak ať se chovají k nim normálně.

T: A tobě se to někdy stalo, že se k tobě chovali divně, jinak než k normálním dětem? 

P: Ne, a jsem za to hodně rád. Jako pomoct, když něco potřebujou, když potřebujou pomoct, tak ať jim pomůžou, ale já často pomáhám i jim.

T: Co by se mohlo stát, kdyby se lidi chovali k těm dětem s ADHD jinak?

P: Mohly by se cítit zvláštně. Ale to je spíš na nich, že jak by se cítily.

T: A jak myslíš, že by se mohly cítit, třeba kdyby se tohle dělo tobě, jak by ses cítil?

P: Jako moc radost, bych z toho neměl. Radost bych z toho neměl a cítil bych se divně asi, hodně.

T: Takže tvoje doporučení, aby se k nim chovali normálně, ale třeba jim v něčem pomohli. Třeba v čem myslíš, že by jim měli pomáhat?

P: Jako mě nejde hodně čeština, takže. Když něco potřebujou poradit nebo nějak tak, tak ať jim poradí.

T: Jak to poznaj, že jim to třeba nejde? (01/01:00:55)

P: (hm) Já se často ptám, takže. Asi by se zeptaly podle mě, když něco neumí, tak. Že by se zeptaly úplně.

T: Takže ty se umíš zeptat?

P: Umím se zeptat. Jako někdy, někdy mi, se stydím zeptat, ale umím se zeptat.

T: Takže bys je povzbuzoval děti s ADHD, aby se uměly zeptat?

P: (hm) Pomáhá to.