Zuzana přirovnává aplikaci biologické léčby k chemoterapiím. Během podání biologické léčby se jí spustila alergická reakce.
Biologická léčba je jako chemoterapie, akorát ničí jenom špatné buňky, takže pokud jde o tělo – já to tak vnímám –, už jako začnou růst vlasy, už je na tom člověk líp, neničí to všechno, jenom to špatné, co by tam ještě bylo. Takhle mi to vždycky vysvětlili, na tomhle principu že to funguje, a ona ta kapačka probíhá úplně stejně jako normální chemoterapie. Na kapačku jsem ale měla alergickou reakci, takže jsem ji musela kapat opravdu hodně pomalinku. Běžně se kape asi hodinu a půl – to, co jsem měla já, ten biologický lék –, ale já jsem ho musela kapat 3 hodiny. Mně to způsobovalo velké bušení srdce, úplně se mi dělalo špatně, měla jsem pocit, že se to nedá vydržet, ta kapačka. Musela jsem kapat hodně dlouho a pro ně, pro zdravotnický personál, to bylo hodně neobvyklé, že jsem i musela kapat vyšší dávku léku proti alergii, takže jsem byla z toho dobře oblbnutá. Personál, který mi to vždycky dával, tak byl nepříjemný, že jako já tam budu takovou dobu. Jak často si pak chodila na tu biologickou? Na biologickou jsem chodila každé 3 týdny, bylo to úplně stejně jako kapačka chemoterapie, úplně stejné kolečko – člověk musí na krev, pak počkat, nejdřív musí proběhnout kontrola u onkologa, ten se podívá na výsledky krve a pak teprve dá tu biologickou léčbu, když je všechno v pořádku. Pak se jde na kapačku a potom jedu domů. A tam jsi chodila rok? Rok.