Kateřina hovořila o divném pocitu, nicotě a letargii, kterou během chemoterapií zažívala. .
No, po těch prvních mně bylo špatně hodně, a nebylo to nikdy tak, že bych zvracela, i když po té první jsem si myslela, že budu. A měla jsem nachystané různé kýble vedle postele, ale ne, to se nikdy nestalo a spíš to bylo takové divné tehdy, to si pamatuju. Ten pocit už si nepamatuju, ale to slovo, které jsem používala, když jsem to někomu popisovala, bylo něco jako nicota, že jsem prostě nemohla. Jinak mně to nevadí, třeba někdy být nemocná, že si tak člověk poleží v posteli, čte si, pije čaj, že to je skoro příjemné, starají se o něj lidi, ale toto nebyl ten případ, vůbec nic mi číst nešlo, dívat se na film mě nebavilo. Bylo to jenom – tak nějak ten týden přežít, než budu vědět, že je mi líp. Hnusné to bylo, ale ne nějak tak, že by to byly strašné křeče, strašné blití, strašná hrůza, spíš taková divná letargie, ve které mě nebavilo nic dělat. To bylo nepříjemné dost.