Naďa vypráví o své zkušenosti se Zoladexem, díky kterému byla v přechodu v 28 letech.
Ještě jsem měla hormonální léčbu, takže mně nasadili léky a uvedli mě do umělého přechodu ve 28, to bylo výborné. Byl to Zoladex, to mně píchli takový váleček, napíchli to pod kůží do břicha, jednou za měsíc. A vlastně mě tím uspali, pan doktor to pojmenoval nějak tak, že vlastně uspali vaječníky. Tím pádem mi to rovnou píchli v ten pátek, co jsme byli na takovém tom pohovoru. Pan doktor měl asi nějakou rezervu na každého pacienta při tom prvním rozhovoru. Měl nějaký čas vyhrazený a byl tam prostor na otázky, když bylo třeba. A v pondělí jsem pak nastoupila na chemoterapie. Už v ten pátek mně dali první Zoladex a pak zas po měsíci. Měla jsem ho mít původně 2 roky, ale během těch 2 let vyšly nějaké studie, že by se měl dávat 5 let. Takže mi to rozšířili na těch 5 let. K tomu Zoladexu… Po 2 a půl letech jsem za panem doktorem přišla, že s partnerem chceme mít miminko, a jestli by teda nestačily 3 roky. Tak pan doktor ani nehnul brvou a řekl, že jo, že to je možné. Původně jsem měla mít ten Zoladex 2 roky, pak teda 5, a nakonec to byly 3 roky. Nejdřív teda chemoterapie, během chemoterapií Herceptin. Před chemoterapiemi jsem začala už s tím Zoladexem, ale ještě jsem jednu menstruaci měla, než to úplně ustalo, a pak jsem byla opravdu už v přechodu, se vším všudy v přechodu.

16. 04. 2019