Název ukázky: Stáňa B. po roce od diagnózy zjistila, že její nemoc je geneticky podmíněná.
Rok nato se zjistilo, že jsem geneticky pozitivní, že mám BRCA1, což znamená, že mám zmutovaný gen, který způsobuje rakovinu prsu. Doma mám 2 děvčata, proto jsem chtěla na genetiku, jelikož jsou tu nějaké parametry, kdy se to genetické vyšetření podstupuje. Dělá se to z krve, a to u pacientů buďto po linii, že třeba maminka nebo sestra to měla, když mají v rodině tuhle diagnózu, anebo když ženy nebo dívky onemocní do pětatřiceti let. V době, kdy se to týkalo mě, tak ta hranice byla čtyřicet let. Ale jelikož jsem onemocněla ve třiceti devíti, tak jsem na to nešla, ta genetika byla ještě v plínkách před těmi 12 lety. 2007 to bylo, tak to je 10 let. No, a zjistilo se u mě, že jsem pozitivní, šli na to pak jiní mí rodinní příslušníci – rodiče, bratr. A vyšlo z toho, že to mám zděděné od mojí mamky, která je ale zdravá, nemá to. A můj bratr má ten gen taky, což ale neznamená, že onemocní. Ale je nositelem pro své děti, může jim to předat. Už to předal. O jednom už to víme. Já jsem to předala mé dceři taky. Už je od 20 let hlídaná, jak na screeningu, co se týká mammologie, tak i na onkologii. Člověk se s tím smíří a řekne si: „Všechno, čím jsem si v životě prošla – rozvodem a různými věcmi, to vypětí psychické a tak –, tohle to asi ovlivnit nemohlo, protože to bylo v těch genech.“ Že to prostě propuklo, kdy to propuklo. Dřív nebo později, třeba by mě to potkalo na stáří a stejně by to propuklo. Sice moje mamka má 70, a nemocná není, díky bohu. Takže těžko říct.