Pro Kamču bylo těžké chodit do veřejného bazénu a sauny, nechtěla, aby si někdo všiml, že je po operaci. .
Pro mě bylo i strašně těžké – jestli si umíte představit, že jdete se vykoupat do veřejného bazénu a musíte se tam svlíknout. Já prostě jsem měla ten problém ze začátku, že jsem nechtěla se někde vystavovat a být někde středem pozornosti, aby se na mě někdo koukal. Protože mě by v životě nenapadlo jít do společné sauny a teď třeba v těch 41, po 6 letech po operaci, už dokážu jít do ženské sauny. A dokážu i do té sprchy už jít, bez toho, abych si to připouštěla psychicky. A to strašně bylo pro mě těžké. Určitě bych nešla, těch prvních 5 let bych prostě nešla. Bych se snažila aspoň, aby to nikdo neviděl nebo tak. A nechtěla jsem to nikde ani moc prezentovat. Nebyla jsem na to moc pyšná. Myslela jsem si, že na mě všichni budou pak koukat jako na nějakého člověka, který se jakoby vymyká, na kterém něco je špatně. Chtěla jsem být takový ten jako mimo to hlavní dění.