Ivana P. si pořídila paruku, která je podobná jejím vlasům, a okolí si ani nevšimlo, že nosí paruku.
Prostě já jsem takový tvrďák, s každým vypadlým vlasem říkám: další mrtvá nervová, nádorová buňka. Takže když byla hrst vlasů, říkám: hurá, taková hrst nádorových buněk je pryč. Vlasy absolutně vůbec jsem neřešila. A je to i díky tomu, že vlastně paruka, kterou jsem si pořídila, je k nerozeznání od mých vlasů, takže v podstatě nikdo to nezaznamenal. Vůbec nikdo. Pár lidí říkalo: „Jé, bylas u holiče?“ Nikdo nezaznamenal, že mám paruku, a doteďka to plno lidí neví, že mám paruku. Takže vlasy vůbec ne. A tady to prostě, to uvidíme, co to udělá, to prso. To prostě zatím vůbec nevím. Pracuju na tom celou dobu, že se s tím smiřuju, ztotožňuji. A asi to bude náročné. Bude. Ale jak říkám, já už v podstatě na tom půl roku pracuju, že to prso nebude. Snažím se s tím smiřovat a věřím, že to nebude jednoduché.