Veronika Z. na diagnózu reagovala vztekem, který přešel do odhodlání bojovat.
Ze začátku jsem proplakala několik nocí. U mě to hrozně rychle přešlo do fáze vzteku. Proč se to stalo zrovna mně, když jsem si to jako by nezasloužila. Nebo takové výčitky prostě. Když člověk znal okolo sebe lidi, co třeba na sebe nedbají anebo se rouhají a mají takové ty řeči ve stylu: „No jo, já bych se radši zabila než toto.“ V tu chvíli jsem na všechny tyhle lidi remcavé dostala takový ten vztek a říkala jsem si, proč prostě mně, která tak strašně chci žít, se děje nějaká nemoc, co může být smrtelná. Ale pak jsem se z toho oklepala a přešla do fáze boje. Zatla jsem zuby a řekla jsem si, že vydržím všechno. Hlavně abych se uzdravila.

16. 04. 2019