Monika C. vzala možnost, že by mohla umřít, velice vážně. Manželovi připravila všechny dokumenty a vypsala důležité informace.
Co říct ke smrti? No, myslím si, že se o ní má mluvit. Když jsem byla nemocná, tak jsem během během prvních 3 týdnů, než jsem nastoupila chemoterapii, ale byla jsem po operaci, tak jsem vypsala všechny lékaře, ke kterým chodí moje děti, dala jsem do pořádku všechny dokumenty, vyřídila jsem soud, péči o děti, školu, prostě všechno, jako kdybych tady třeba druhý den nemusela být. Aby ten můj partner, který už tak bude mít těžkou situaci, měl ulehčené aspoň to, že ví, co a jak. A nebylo to jenom tak, že jsem to sepsala, já jsem to všechno řekla, jak to je, kam chodíme, proč tam chodíme. On to samozřejmě ví, ale nevěnuje tomu takovou pozornost, protože to všechno obstarám já. Když je potřeba, jedu daleko, tak jede s námi, abych nemusela dlouho řídit, ale bylo to tak i dříve, nicméně o tyto věci se starám já, pokud není bezpodmínečně nutné, tak si nemusí brát volno z práce a řešit to. Takže toto byla taková věc, kterou jsem potřebovala udělat. A potom takové přemýšlení o smrti samozřejmě máte. Nejvíc mě dojal můj syn, který v té době měl 5 let a chodil do školky a jednou mi přinesl obrázek a tam byl kříž a on mi řekl, že mi nakreslil můj vlastní hrobeček, abych se nemusela mačkat. V tu chvíli vás to zarazí, ale pak si vlastně uvědomíte, že vás miluje, protože nechce, abyste se musela někde tlačit, pro to krásné místo, co tam budete mít, a tak.