Veronika věří, že jí ke zvládnutí nemoci pomohl pozitivní postoj.
A pak další a další lidi tomu vždycky chvíli nevěří, každý kroutí hlavou, jak je to možné, ale já, protože mám ten postoj k tomu takový, jaký mám, tak si u mě lidi vlastně i chvíli myslí, že vlastně je to celé úplně v pohodě, že to vlastně nic není. Vždyť ona vypadá úplně dobře a směje se celou dobu a je taková jako fit, takže to asi nemůže být tak náročné. Takže já jsem ty lidi ještě de facto vyhodila z takového toho tunelu, že ta rakovina, teď tam už končí jenom ta smrt a nic jiného. Všichni na mě dodneška koukají tím stylem: „A vždyť ty jsi to vlastně úplně skvěle zvládla.“ Myslím, že jsem si hodně sama svým postojem ulehčila i práci. A někomu vysvětlovat, jak Ježíš Maria, Kriste pane já mám rakovinu a je to hrozné, tak to bylo takové. Tak jako jasně, je to hrozné, ale prostě jako co, no, tak se s tím tady chviličku peru a pak už to bude zase dobré.