Lence A. chyběly informace o možnostech finanční pomoci během nemoci.
Jak jste byla finančně zajištěná během nemoci? Samozřejmě tím, že manžel byl na paragrafu docela často, tak ten příjem se jakoby o dost snížil, ale vlivem těch informací, které jsem si načetla, a vlivem té skupinky nebo těch skupin, do kterých jsem se dostala, jsem se dozvěděla, že mám nárok na invalidní důchod. Což nezaznělo vůbec z úst žádného doktora, sestřičky, nikde to nebylo na onkologii vyvěšené. Nikdo mi nedal brožurku, na co mám nárok. To jsou všechno věci, které jsem si musela zjišťovat sama. Což jsem si kolikrát říkala: „Já vytvořím ten leták a půjdu ho tam prostě nalepit.“ Protože i třeba při té chemoterapii, když jsme se bavili s pacientkami, tak většina z nich to nevěděla a říkaly: „A myslíš si, že i já bych měla jako nárok?“ A o tom nároku nevěděl ani můj praktický doktor, ač třeba určitě jinak ví téměř všechno, ale prostě zrovna s tím se nesetkal. A říkal: „Vy na to asi nebudete mít nárok, vy máte mateřskou dovolenou nebo rodičovskou dovolenou.“ Ale na to nárok je. Takže jsem si vyřídila invalidní důchod, trvalo to hrozně dlouho, než mi to schválili, než zaujali nějaké stanovisko a schválili mi 3. stupeň, vlastně ten nejvyšší, na rok. A vyplatili ho i zpětně, což nějakým způsobem něco pokrylo. Ale těch možností je víc, jsou tady i různé nadace, které pomáhají onkologickým pacientům, třeba Dobrý anděl a podobně. Takže dá se prostě. A určitě ten příjem je vždycky pro onkologické pacienty nebo pro rodiny těch onkologických pacientů daleko nižší než předtím. A je jedno, jestli. Nebo jedno to asi není, ale je nižší vždycky, i když jste na mateřské, i když pracujete. A najednou nepracujete, tak se propadne. Takže bych se nestyděla požádat nějak o pomoc nebo o ten důchod. A jakoby nám to hodně pomohlo. Měla bych ho mít do ledna, takže ještě nějakou dobu ho budu čerpat a potom asi už ne, ale pak už nebude asi potřeba.