Marii B. se lymfedém vytvořil ihned po operaci, chyběly jí informace, jak o něj pečovat.
A po operaci už to bylo lepší. Jsem si říkala: tak bude to lepší. Prostě odstranili to. Jen jediný problém, který jsem měla ještě v nemocnici, tak že hned po operaci jsem měla lymfedém. A sestra, která přišla, tak se mnou vůbec necvičila, dala mi tam nějakou brožurku a já jsem – ještě jak jsem neměla ani žádnou epitézu, nic – se tím ani moc nezabývala. Ona mi ani nezdůrazňovala, že po té ablaci by se mělo hned začít cvičit, aby ten otok zmizel. Ono je to hrozně důležité. Jediné, co teda v té nemocnici mně potom zařídili, že mi hned dali odlehčenou epitézu a vybavili mě takhle domů. Akorát teda mi vlastně neradili ani s tím lymfedémem, co se týkalo tohohle toho. Až po léčbě jsem začala chodit teprve s tím lymfedémem na nějaké takové vodní masáže, ale myslím si, že teď už je to mnohem lepší než dřív. A jak jste přišla na to, že máte chodit na vodní masáže? To jsem právě říkala, že mi začíná ten lymfedém a že mě bolí ruka, a můj gynekolog si s tím nevěděl rady. Řekl, že teda by mně mohl dát maximálně nějaké prášky, ale že neví, jak by působily, a myslím, že potom mně vlastně z té nemocnice – jsem to tam byla taky říct – zařídili to, že jsem přímo v nemocnici chodila na nějaké vodní masáže. Jinak, co se týče lymfedému, tak tady v krajském městě lymfolog jako takový nebyl a na onkologii to brali spíš jako vedlejší věc. Oni léčili tu hlavní nemoc, ale neměli jsme tady nikoho, kdo by vám ohledně toho poradil.