Evík si nejdříve svého otoku nevšimla, až po upozornění cvičitelky o něj začala pečovat.
Máte nějaké následky po operaci? Následky mám, a to znamená ten sekundární lymfedém. Protože kromě té částečné operace prsu mně byly odoperovány v axile i lymfatické uzliny. A to je věc, s kterou jsem se dodneška nesmířila a nesrovnala, i když jsem to celkem všechno snášela dobře. Protože v té době už existovala takzvaná sentinelová metoda. A kdyby se tahle metoda použila – což je vyšetření první lymfy –, tak nemuselo dojít k tomu následnému problému, který v současné době mám – to znamená lymfatický otok. Jak s tím pracujete, s tím lymfatickým otokem? Snažím se sama cvičit a čas od času docházím na lymfatické masáže, ty jsou manuální a přístrojové. Radil vám někdo, co s tím? Ano, radil. Protože v tom občanském sdružení, které jsem začala navštěvovat, tak naše cvičitelka – byla profesorkou na fakultě zdravotních studií a vlastně nám připravila cvičení přímo na míru – si vlastně všimla, že každá ta ruka je jiná. A ona byla ta, která mě poslala na rehabilitaci. Kde už se mě ujali, kde mně to i vysvětlili, snažili se to i mého partnera naučit, aby mně třeba také pomohl. A jak dlouho to bylo po operaci? Tohle bylo po operaci tak rok. A ten rok… Přibližně rok. A ten rok jste s tím nic nedělala? Ne, já jsem si toho nevšimla. Nevěděla jsem, že něco takového existuje. A je docela možné, že jsem si to i možná přivodila sama tím, že jsem k sobě nebyla hodná, nebyla jsem k sobě šetrná. Protože vlastně i ta operace, to přináší s sebou nějaké omezení. Takže práce na zahrádce, která se nemá, a takové další a další věci. Možná i to k tomu přispělo. Nevím, možná, že to přišlo samo, snažila jsem se to sama pro sebe vyhodnotit, kde jsem třeba udělala chybu. Ale byla jsem ráda, že teda ta paní profesorka mě na to upozornila, protože člověk sám sebe nevnímá někdy.