Daniele brněly ruce a nohy, u nohou má pocit, že je má obalené pískem.
A když už se ukončila 2. série chemoterapií, tak jsem zjistila, že to, jak mě pořád brněly ruce, jak jsem necítila až k loktům teplo, studeno, dotyk, že to není otázka chemoterapie, ale že to je následek. To, že mně pořád byla zima, strašná zima mi pořád byla, tak jsem věděla, že nefungují játra, to bylo jasné. Tak jsem používala teplou sůl a různé zábaly, furt jsem chodila v rukavičkách, i v létě, v ponožkách i v létě. A když teda skončily ty chemie a to všechno, tak ono to nepřestávalo, mně byla pořád zima. Tak jsem si říkala: „No, to je strašné.“ A právě paní doktorka celostní medicíny říkala: „No, několik let si budete dávat játra dohromady, než se vám spraví.“ A protože já strašně ráda plavu a jezdím na kole a jsem taková akční, tak jsem zjistila to jaro vlastně, po těch operacích a po tom všem, že já tady na té zahradě nejsem schopná uvézt kolečko ani k lesu, a to je nějakých 60 metrů. Jak to, že se zadýchávám, co se se mnou děje. A plavala jsem na přehradě – a já jsem byla schopna uplavat dřív třeba 2 kilometry, tak na pohodu, tak dlouho, jak mě to bavilo. Ale teď jsem uplavala tak 25 metrů a začala jsem strašně dýchat, lapat po dechu. Tak jsem říkala: „Já se asi utopím, ale co to je, proč to se mnou tak je?“ A na kole, to vůbec. A teď jsem běhávávala vždycky strašně ráda – běhat teda nešlo vůbec, ani rychle chodit. Tak jsem říkala: „Aha, tak to je ještě nějaký následek, musíme tomu dát teda patřičné znalosti.“ Tak jsem chodila po těch doktorech. A na neurologii mi řekli, že mám neuropatii nohou, takže nejenže necítím, ale mně ty nohy jakoby brní, mám pořád pocit, že je mám obalené pískem. A když jsem naboso, tak pořád vyklepávám boty, jako že mám plné boty písku. Ale tam žádný písek není! A když jsem v plných botách, tak mám pocit, že jsem si nevysypala z ponožek smetí. No, prostě hrozné. Už jsem si na to zvykla, ale když má člověk lodičky a každou chvilku tak jako zatřepe nohou, ať se mu to vyklepe z té boty, to je hrůza. S rukama jsem si poradila sama, protože to jsem neustále mačkala míčky, něco dělala, pořád, pořád. Ale s nohama to moc nejde. Tady můžu teď dělat různé věci, ale nohy… Takže ty nohy mi zůstaly.