Dagmar Š. si všimla, že jí neslouží ruce, nemá v nich cit. Musela si zvyknout pravou ruku méně namáhat..
Následky mám. To mně nikdo neříkal. Takhle, já jsem panu doktorovi hned po první kontrole říkala: „Mně nějak neslouží ruce, já mám pocit, že mám ty periferní nervy nějak poškozené.“ A on říká: „To se stává, měla jste silné terapie. To se třeba časem vylepší.“ Vzhledem k tomu, že to teď budou asi 4 roky od skončení, v březnu 13. jsem končila chemoterapii, tak lepší to není. A nemůže to ono být náhodou, že to mají staří lidé tak běžně, že se jim zhoršuje taková ta hmatovost a ty periferní nervy jim moc neslouží? Třeba jo. Nevím, jestli taky mě ale na základě toho, když jsem se pak vzpamatovávala, neposlali do těch lázní. A máte nějaký následky, třeba po té operaci? No, už pan doktor chirurg řekl zrovna. Nebo možná, ještě než jsme šly na operaci – to jsme šly všecky v tom pokoji v jeden den –, tak přišla rázná rehabilitační sestra, oznámila nám, že s rehabilitací se začne hned. A dala nám papír, ten, že jí máme vrátit, musíme si ho přečíst nejdřív a tak. Takže oni opravdu, že jestli. Ona byla, jak bývají ty ženské od rány: „Ženské, když s tou rukou nezačnete cvičit hned, tak vám zůstane chromá.“ Jsem si říkala: to je ale divné. A to ona teda chodila jako: „Tak vzpažte. Tohle je vzpažení? Natáhněte to víc.“ To bylo druhý den po operaci. No, my jsme teda chodit mohly. „Tak budeme to dělat jinak. Postavte se tady ke zdi, zvedněte tu ruku, položte ji na zeď a takhle tou rukou po té zdi šplhejte, kam až dosáhnete.“ To jste neuvěřitelným způsobem tu ruku natáhla víc. To bych v životě nevěděla, rehabiliťačka ví, co dělá. Takže jsme skutečně tam tak stály jako na hanbě ve škole a prostě tahaly takhle ruku nahoru. A ono fakt, já jí mám úplně pěkně pohyblivou. Je pravda, že se k ní musím šetrně chovat a musím ji šetřit i v tom, že třeba – to sestra tenkrát řekla – v té ruce nosit ne víc než 2 kila. Takže já pokud něco nesu, tak to nesu v pravé ruce. Ještě jsem nedošla k ruksakům teda, to ještě nechodím. To si říkám, že to je taková degradace, když někdo chodí na nákup s batohem. Ale trošku si to hlídám. A vím, že když to přeženu, tak mě ta ruka bolí. Protože já ještě ke všemu jsem takový nepřecvičený levák, takže já když třeba škrábu brambory delší dobu, tak pak cítím, že mě ta ruka celá bolí.