Manžel Lenku A. podporoval po celou dobu léčby. Věřil, že se uzdraví.
Když se vrátím k tomu, jak to vzala třeba ta rodina, jak to vzal manžel, tak samozřejmě velký šok, ale já třeba mám vedle sebe muže, který je velmi silný, který zvládá stresující situace docela dobře, a on se postavil i tady k tomu dle mého názoru dost dobře, že mi byl po celou dobu takovou jako silnou oporou. Od začátku prohlašoval, že to dobře dopadne, že se vyléčím, že budu zdravá, že tady budu s nimi ještě 20, 50, 80 let. Takže v tom jsem měla štěstí. Samozřejmě manžel to vzal tak, že v podstatě mám takovou dlouhodobější chřipku, což někdy mě jako při té chemoterapii trošku štvalo, ale zas mě to udržovalo v tom, že v podstatě nic zas tak strašného se neděje, že až to skončí, ta léčba, tak všechno se zase vrátí úplně do těch starých kolejí. V tom to bylo skvělé.