Ingrid našla v mamince během nemoci podporu.
Maminka, maminka když se to dozvěděla – to už jsem byla teda v léčbě –, tak byla z toho hrozně špatná. Samozřejmě mi nadala, proč jsem jí neřekla, když jsem byla na operaci, ale já jsem ji nechtěla zatěžovat. Nadala mi v dobrým, protože byla hrozně ohleduplná, měla jsem hrozně hodnou, milující maminku. Prostě najednou jsem byla to dítě, které je i v tomhle věku nutné opečovávat, a já jsem vždycky říkala, když maminka byla nemocná: „Mami, ty tady musíš být, protože kdo mě bude takhle dochovávat, takhle by to nešlo.“ Takže maminky, zlaté maminky, takové ty správné maminky prostě jsou maminkami vždycky, a najednou má před sebou nemocné, bolavé dítě, tak co to s takovou maminkou může udělat.