Kačka vše dětem sdělila během společného filmového večera.
Přemýšlela jsem, to prvotní úplně bylo, jak to řeknu dětem, protože prostě co by si beze mě počaly. Dceři jsem to řekla hned, protože ta je velká. Myslím si, že ona odešla do svého pokoje, kde asi teda pustila nějakou slzu, ale za chvíli tady na mě vykoukla a říká: „Mami, to bude dobré, koukala jsem na internet, ty máš to a to, to bude dobré.“ Ale u syna jsem přemýšlela asi týden, jak mu to říct, a řešila jsem, jestli mu to říct, nebo tajit. Říkám si: „Chemoterapie mít nebudu, tak plešatá nebudu, to zazdím prostě.“ Ale přišla jsem na to, že nemá smysl dětem lhát, že by to stejně poznaly, takže jsem taky šla s pravdou ven, a ten to nesl hodně špatně. Mně bylo líto, jak on je z toho špatný, než spíš jako nějaká moje sebelítost. Udělali jsme si takový hezký večer s oběma, filmový večer, spoustu dobrot, to je nejlepší, leželi jsme tady u nás v posteli, a tak jsme si o tom povyprávěli, že mám nádor – tak nádor, rakovina. „Ty umřeš?“ „Ne, neumřu, já ne.“ No, a tak jsem mu to vysvětlila, že nemám tak ošklivý nádor, abych umírala, a že to všechno společně zvládneme, že mi bude muset pomáhat, a že když budeme spolu, tak všechno bude v pohodě.