Starší syn Daniele nedal emoce najevo, ale velmi jí během onemocnění pomáhal.
Ten starší syn, tomu bylo přes 20, tak on je takový introvert, ten třeba ani o tom, když jsem se s jeho otcem rozváděla a takové, nikdy o tom nemluvil nebo se nevyptával a tak. Ten je takový pořád, je strašně obětavý a pro rodinu. Nemluví o tom tolik, takže ten jenom řekl: „Matko (tenkrát mi říkal matko, dneska mi říká maminko nebo mamko a všelijak, ale v pubertě mi tak říkal), matko, to bude dobré.“ A to, co vlastně prožíval v sobě, tak to nikdy nedává najevo. A ten druhý, ten byl malý poměrně ještě, tak ten to spíš asi probíral ve škole se spolužáky, protože pak přišel s tím, že teda ta maminka to má taky a tak. Každý nějak tak po svém, no.