Jitka musela ve svém životě ubrat, také se jí změnily životní priority a zvažuje, co je pro ni důležité.
Určitě se změnil, změnil se v tom, že jednak člověk musel ubrat z toho svého tempa, které prostě měl nějak nastavené. Protože já jsem člověk, který má rád pohyb, mám ráda sport a prostě neposedím, trošku workoholik a takový občas pedant na některé věci. Takže v něčem člověk musel ubrat. A asi je to i trošku dané tím, že najednou člověk, jak dostane strach o ten svůj život, tak trošku změní i pohled na některé věci. Že si uvědomíte, že třeba někdy člověk řešil věci, které nejsou pro život důležité. Změní se priority. Jak se změnily ty priority? Jak se změnily ty priority? Tak to je taková otázka, teď momentálně. Přemýšlím, v čem bych řekla, že se změnily priority. Prostě že třeba neřeším, jestli dcera přinese trojku z češtiny. Hlavně že je zdravá. Že neřeším, jestli mám umytá okna. Radši půjdu ven, je krásně, je krásný den, tak si ho prostě užiju. Asi tak. Prostě snažit se odbourat některé stresy, které nemusím řešit. Třeba pro spoustu lidí jsem někdy byla i vrba, člověk poslouchal problémy ostatních a chtěla pomoct. A už někdy říkám: „Už ne.“ Někdy už musím trošku tu hranici někde taky mít. Tak asi tak. Kdy jste to asi začala měnit? Kdy jsem to začala měnit? Začala jsem to měnit v době po operaci, bych řekla. Kdy teda jsem si řekla, že jsem bojovník, že musím bojovat a že ten vlak už je teda rozjetý a že mi nic jiného nezbývá. Ale samozřejmě, že byly dny, a jsou i teď, kdy vás to tak trošku semele nebo doběhne. Že ta slza do toho oka třebas je. Ale asi tak po té operaci, no.