Kateřina zvolila silikonový implantát. Společně s partnerkou se staraly o zatahování expandéru. .
První, nejjednodušší varianta byla vzít prso pryč. Tím je to údajně vyřízené. V tom mě všichni tak podporovali, že bych to měla udělat. A to se mně úplně nelíbilo. Další možnost byla při operaci, kdy se vezme prso, se tam vloží expandér, který připravuje místo pro implantát, což už je ale menší operace, kdy se ten expandér nahradí implantátem. To je to, co jsem zvolila. A pak ještě byla možnost nechat si to prso rekonstruovat z vlastní tkáně, která se bere z břicha. To se mně teoreticky hrozně líbilo, že bych se zbavila břicha a měla bych prso, které ještě víc by se chovalo jako normální prso. Protože ten implantát je naopak takový jako trošku tvrdý kámen. Kdežto kdybych to měla z toho břicha, tak by to bylo měkčí. To jsem ale nakonec nechtěla kvůli tomu, že to bylo o jednu operaci víc. Takový byl ten postup. Já už si to teď přesně nepamatuju, jak to totiž bylo, proč se mně tady do tohohle úplně nechtělo. A ještě on mně vysvětloval, kdyby náhodou se to vrátilo někdy a týkalo by se to toho druhého prsa, tak by to už nešlo z té tkáně udělat, takže by to zvažoval jako až buď později a nějak komplexně, nebo něco jiného. Nějak mě v tom taky nepovzbuzoval, tady v téhle možnosti, je to velká operace, zásah ještě do toho břicha. Já jsem byla tehdy asi hubenější, tak to bylo tak na hranici, jestli se z toho něco vůbec vezme, proto jsem zvolila tady tu variantu. Dlouho jsem si to musela zatahovat, aby nevyjel, ten expandér celý, jako nahoru, takže jsem to musela hrozně utahovat a mít furt zabalené. Ale to jsem viděla hned v nemocnici, když mně to nějak převazovali, tak tam jsem to asi viděla hned. A tak nějak jsem tušila, že to bude hrozné, a bylo to hrozné. Pak jsem přijela domů a teď jsem to potřebovala si převázat a chtěla jsem, aby partnerka mi to převázala, protože to nešlo moc udělat v jednom člověku, a ona, chudák, jsem viděla, jak je úplně z toho špatná a úplně bledá. Teď řekla, že nemůže, že si musí lehnout, protože omdlí asi, a tak si lehla na zem. Já jsem byla frustrovaná z toho, že jsem chtěla, aby mně to rychle udělala, ne tady se hroutila, když se jí to ani jako netýká. Ale tak to úplně chápu, že to muselo být hrozné pro ni taky. No, a pak jsme se nějak naučily v tom chodit, že to jako ona už zvládla převázat.