Soňa po plastice ležela na JIP a nesměla se hýbat, aby jí sval přirostl, vše se pak dobře zahojilo.
A začala zase anabáze přípravy na plastiku, protože jsem musela jít na chirurgii, aby chirurg jen zkonstatoval, jestli můj tělesný materiál je vhodný na to, tu plastiku podstoupit. Pak jsem odjela, dělali to v nemocnici, tak jsem odjela už s těmi nálezy tam, ležela jsem tam 14 dní. Z toho 10 dní na JIPce, kdy jsem musela ležet jenom na zádech. V jedné ruce infuzi, a druhou, která byla na straně toho svalu, furt mít jenom položenou na břiše a vůbec s ní nehýbat – maximálně si podat kapesník –, aby ten sval vlastně přirostl. A měla jsem 2 operační pole v břiše, protože mi odsud brali ten lalok. Tady 3 drény, tady 2 drény. Poprvé když mě pustili, můžete na záchod, tak jsem si nesla 5 těch tyglíků, na zádech jsem měla jednu šňůrku, za krkem toho anděla, jinak nic. Ostatní šňůrky nebyly a na té JIPce leželi asi 4 další chlapi. Jeden tam byl s uříznutými prsty, jeden tam ležel po bouračce, a já jsem se musela smát, protože mě bylo úplně jedno, že mi je vidět zadek, že jdu v předklonu, že prostě vypadám odhalená hrozně, ale hurá, už chodím a můžu jít na záchod. A měla jsem štěstí, že se mi to dobře zahojilo.